Kolem chrámu

Chrám probouzí se, slunce vzcházíze skály k skále, z lesa v les,zvon stříbrné své perly házía ve větru zní jejich ples.

U kostela je hřbitov; v zemico mrtvých jen tam spočívá;drn kryt je růží haluzemi,hřbitov se v slunci usmívá.

Leč velké květy, azur klidnýmnou nehnou, zadumán a tichvždy myslím na ten plamen vlídný,jejž mrtví měli ve očích.