Figurka

Zas poznávám tě, ty figurko milá;kdys po večeři z drobtů chleba čilea na rtech s úsměvem tě urobilaa zhnětla ve své malé ručce bílé.

A jak jsi stála, do smíchu se dala,ty’s padala, tvá hlava kroutila se,tvé grotesknosti se až k slzám smála —ó jaký smích to zvonil v její hlase!

Dnes ubohé tvé tvary usušené —ach, ne ten smích, co zbožně tebe zvedám,v tvých údech křivých, hlavě nakloněnéjen otisk její drahých prstů hledám.