Jen jedinkrát

Jen jedinkrátsvou ruku chtěla bych ti ve tvou dáta říci: „Pojď!“ A jíti s tebou v les,kde haluzkami nebe prokmitá,kde v každém křovíčku je ukrytaa šeptá láska, zvoní ptáků ples,kde ještě bez vroucnosti neprones’ret slovo jedinké. — Chci vzpomínat!

A vzpomínám,jak vždy jen bez tebe v les jíti mám,co na čelo tam sprchá opojnýcha vroucích básní, jak se vlní cit,když duše polétá a počne snít,když les mi netají svůj pláč ni smích,když blondíc po pěšinách omšenýchzřím tebe, drahý můj, ač nehledám!