Les to ví

Co mi duši rozjasnilopod smrčí a sosnoví,čím to srdce moje bilo,co jsem pěla tišinamiv slunečnu a pod hvězdami:les to ví.

Když jsem sama v lesů houštioctla se, kde mechovýkoberec se strání spouští,co mne k jeho vlnám táhlo,co mi v duše struny sáhlo:les to ví.

Proč to lesů žilobitíznělo mi jak perlovýpocel, a proč na rokytípaprsky se se mnou smály,když nás větve nehlídaly:les to ví.

Čím to bylo jako v ráji —jediný sen růžový,bol i strast když usínají,že vše se mnou pělo, znělo:samo nebe nevědělo, — —les to ví!