Netykavka

Polopíseň, šumot tichýlesem vane, —jsou ty smrky po kořenyrozzpívané.

Zastřená je clonou chvojímoje lávka,do vysoka zlatí se k nínetykavka.

Pohlížím, jak ostružkamijemně kývá,div se sama od písničeknerozzpívá.

Jsem tu jako větví řasnýchza oponou,myšlenky mé v polopísnilesů tonou.

Štěstí moje bloudí někdeza horami,vidíš, zlatá netykavko,jsme tu samy!