Padaly hvězdy

Padaly hvězdy, jako když zlatýmzapláče deštěm nebeský strop,a já jsem snila: „Hrstkou těch slzí,nebeská sféro, hlavu mi skrop!“

Tichounko v křoví chvěla se píseň,opojný růže dýchala žal,padaly hvězdy zdlouha a světle,stříbrný srpek nad nimi stál.

S skropeným čelem zřela jsem k nebi,padaly hvězdy, sršely níž,hasnuly v temnu šumících větví,svitnuvše srdci: „Doufati smíš!“

Daleko bylo tehdá mé nebe,šla jsem mu přece s nadějí vstříc,do srdce mého z očí tvých drahýchpadaly hvězdy, — — nezhasly víc!