Viď, ty bys nešel?

V cizinu, tam kde se stopa tratíjako v širém světě hvězdy sled,odkud stěží bludná noha vrátív drahý, útulný se domov zpět,kde se v hluku tepot srdce ztrácí,když ho touha v zašlé doby vrací,kde by naše štěstí uvadalo,jako růže květ,když mu nebe slunce, rosu vzalo:viď, ty bys nešel?

Zmizely by cestičky mých písní,trylky ptáčků, rozlíbaný les,neslyšel bys v sladkobolné tísniz křovin, smrčí: „Miláčku můj, kdes?“Co ty vlny zvoní přes kamínky —neslyšel bys, nikdy o mně zmínky,hvězdy by ti nešeptaly vzkazem,blaha tichý plesnepršel by s nebe k tobě na zem!Viď, — ty bys nešel?!

Mně by s tebou — všecko odcházelo:štěstí, láska, život, cesty cíl,odevšad by prázdno ke mně zelo,že tu nejsi, nebudeš, kdes byl,já bych písničkami přes hor stínyhledala tvou stopu do ciziny,snad bych klesla pomatena letem,snad by první skrylrozruch máje opojným mne květem, — —viď, ty bys nešel! — —

V cizinu — teď, kdy nás láska pojí,kdy nám tisíc poupat rozkvétá,kdy tys mým, a já jsem — navždy tvojí,jak bys mohl jíti do světa?V našem světě jen se nebe klenečisté, mnohou chvilkou vyzlacené,jež tak malá, ale blahem velká —s nebe přilétá;ach, mé srdce tichne, více nelká:viď, ty bys nešel!!