Z jara

Když se dívám po větvicích,jak jim rouška puká,proč se nikdy nesetkajís mojí tvoje ruka!

Bude jaro jako jindy,a přec bude jiné,ó já vím, jak tvoje dušek mé se vroucně vine.

Když teď chodím kolem větvísama v tichém bolu,zachvívá to mojím srdcem:proč tu nejsme spolu!