Zvonů píseň

Když zvonů píseň rozlítne se,vždy mlha zrak mi zasloní,co každičké to srdce nesemi upomínek, snů a tuch,než dozpívá, než dozvoní, — —ví Bůh.

Mne dojímá ten zvuk, ten táhlý,když ustává a znovu zní,ten přechod v ticho poznenáhlý,když roj se splétá šťastných scén,jak motýlové přeluznív můj sen.

Já tvoje milá slyším slovaa zlehounka, jak tehdá — víš —tvou hlavu líbám znova, znova. — —Již zvonkům umlk’ srdce ton,mé stále tepe v ňader skrýš:„Jen on!“

Ta zvonů píseň! — Vzpomínatia toužit musím den co den, — —ta s večerem se vždycky vrátí,leč splní-li se jedna z tucha vrátí se vždy šťastný sen —ví Bůh!