Úsměvy

Úsměvů, úsměvů na tisíc, —tak jaro vždycky se vrátí!kdo chtěl by tu o žití přemýšlet,kdo jeden úsměv mu bráti?

Úsměvů, úsměvů na tisíckvete a září a zvoní;a kde že je duše tak ubohá,že úsměv nepad’ by do ní?

Co květů na stromech, na lukách,co včel a motýlů v letu,každý je smavým polibkem,jenž patří celému světu!