Duch admirála Hosiera

Když u břehů Porta-Bellav proudů pohře líbeznéflotta naše klidně dlelai vše vlajky vítězné,slávy pln když Vernon sedělŠpaněl porážkou jsa zpit,v Anglie když úspěch hledělloďstvu vzdor nepřestal pít:

Náhle zazněl všech tu plesemmořem hrozný křik a řev,každé srdce tuhlo děsem,duchů strašný stál tu zjev;každý smutném ve hamakumísto rubáše zde stálupíraje, hrůzu v zraku,k břehu, nepřátel kde val.

Hosiera stín statečnéhoprohlížel tu bledý voj,v měsíce, jejž svitu mdléhozrodil mořských proudů roj.Šlehlo to vln do směsice,Burforda kde plachty dřív,s ním sbor duchů tři tisíceVernonu v ráz v pozdrav kýv.

„Slyš, ó, slyš! Hosiera tebeuražený zdraví stín,slávy kde jsi stekl nebe,s hanbou klesl do hlubin.V zříceninách Porto-Bello,na náš pomysli však skon,nechť laur věnčí tvoje čelo,v slávy ples náš vpadne ston.

Viz ten stínů sbor, jenž kvílív slzách, vlnami vpřed hnán,Anglie to hoši byli,každý čacký kapitán!Bledá smutná druž ta smělásbor mých námořníků jest,viz, jak v hrůze vraští čela,slyšíce tu děsnou zvěst.

Dvacet lodí v moci mojípřed Španělským městem tím,rozkaz, vyhnouti se boji,nepříteli vítězstvím.Že jsem v proudy moře dravénevrh je, kde slávy cíl,srdce touze zavřel žhavé,Španěl pýchu nezbořil!

Vítězství mé zaručeno.Dvacet lodí bylo mých,cos ty v štěstí lepší věno,Vernone, jen s šesti stih!Nikdy by tu jejich valyv hanbu naši nezřely,nikdy by zde v mořské dálireci moji nemřeli.

Se svými bych galejemipyšný vítěz vjel tam, pán,třeba soudu hlasy všemivelezrádcem jmenován.Pad’ bych, národ by řek’ celý:„On hrál jako pravý Brit!“Nežli výčitek sklán žely,jak moh rázem hrdě mřít!

Přejem všickni ti tvou slávu,zdravíme tvých zbraní zdar,vzpomeň však na tuto zprávu,Hosiera chvěj tebou zmar!S tisíci on slavných rekůpodleh zhoubným výparům,v nemoci kles, v bídy vleku,a ne v boje slavný šum.

Tož se svými davy všemivěčný v srdci živě hlodvlhkými zde peřejemipěnou bílou stoupám z vod.Hanba pálí nás, těch valůmy jsme zahanbená stráž,kvil náš vždycky ve vln žalupůlnocí znít rozeznáš!

Sbor náš v lůno moře ztracenbez klidu tak musí lkát,Anglie až břehům vrácen,očistu nám musíš dát!Vrah když zkrocen, řež kde lítá,a ty druhům navrácen,pomsti pád můj i pád Brita,jenž zde věčně zneuctěn!“