I. Coriolanus

— „Co stalo se,že v těchto města částech různýchvy senát vážný napadáte,jenž z vůle bohů řídí vás, sic jinakby druh zhlt’ druha?…“

„— Toť lev,jejž hrd jsem stíhaje.“ — —

„— Náš voj jest v poli,i není pochybnosti, že Římje hotov k odpovědi. —“

„— — Aufidie,ty šlechetný, chop úkolu se svéhoa jdi k svým plukům; sami uhájíme se,když rozhodli se dříve; armádu veďvpřed, neb myslím, že předstihnešje jistě…“

„— Teď prosím, nic už více,má máť, když krev svou právem velebí,jen zármutkem mě plní. Vykonaljsem, každý z vás co pro vlast byl by též.“

„— Mé díky, generále,než srdce mé svůj nedá souhlas,by odměněn byl darem meč ten.I trvám na témž díle, jakožz vás každému přísluší. — —“

„— Nuž věztevy všichni, celý svět, že Caiussám korunu má boje; pročežjá svého dávám jemu koněi se vší výzdobou; — a od těch dobna pamět výkonu u Coriolať za souhlasu celé armádyjest zván: Caius Marcius Coriolanus!“

„Či smála by ses, kdybych mrtev přišel,že pláčeš nad mou slávou? Drahá moje,tak vdovy v Coriolích vedou sia matky synů zbavené…“

„— Zvyk mne k tomu vede,a zvyk co žádá, tomu vyhoviž,nač smetat prach se starých obřadůa bludy dávné pravdě k vůlipřekonávat?…“

„— Rcete, jak předčítali vám jsme,že nedávno jen vlasti slouží…“

„— že stalo se vše takjen naším přičiněním u vás;a plným počtem hlasů jistíse na Kapitol odebeřte. — —“

„Což neprošel-li plebeji i námi?“

„— — A hlasovat má lidpro slova druhu toho? —“

„Vždyť mluvil jako zrádce. Tak téžať odpoví se jemu! — —“

„Jest na mále svobody vaší;Marcius vše chce vám vzíti. Tento,jejž nedávno jste zvolili sikonsulem!…“

„My tuto prohlašujemve jménu lidu, jímž jsme zvoleni,Marcius že smrti hoden jest. —“

„Proč mírnit mám se? Povahu mámtu vlastní zapřít? Raděj ukážise, jakým jsem!…“

„— Hle, odcházím,mé ženě poručte mne, konsul jsema zůstanu jím!…“

„— Ty chtěl jsiŘím celý v úřad změnit jeden,bys sám byl mocným tyranem,a protož zrádcem budiž zván!“

„Jen na skálu s ním, na skálu!“

„Jest psancem, stát jak mělo se s ním!“

„— Aj, matko,kde dávná tvoje odvaha, kdy,že duchů zkouškou zápas jest ajen lidem obecným že osudvelí, jsi říkala mi vždycky?…“

„Nuž, milá ženo, matko draháa přátelé vy jména čestného,vy všichni ‚s Bohem‘ buďte. Dokudvšak na zemi mně bude popřánpobyt, vy o mně ještě slyšetbudete. — —“

„— On zatřesevám v uších Římem…“

„— Již odejdi,mé uši proti prosbám vašimjsou silnější než brány vašeoproti síle mé —“

„To nejsou tytéž oči, kteréjá v Římě měl jsem — —“

„Aufidie, nemohu víc válkysám vyvolat, než mír chci mítis tebou. Nuž viz, Aufidie, kdybysna místě mém byl, matky vlastníbys neslyšel? — —“

„den veselejší nikdy Římuod vypuzení Tarquiniůnevzešel — —“

„Aj, Marcie, Caie Marcie, zda myslíš,že uloupeným nazvu jménemCoriolanus tebe v Coriolích?…Vy, pohlaváři státu, bídněon zradil vaši věc, an vydaljen za slzných těch kapek trochuváš Řím své matce, ženě svojí!“ —

„Čín vykonal jsi, jejž moc opláče“

„— Pryč odtud s mužem tíma oželte jej všichni. — Váženať jest, jak nejvznešenější z těch,kdo byl kdy mrtev spálen — — —“

„Ač mnohá vdova v městě tomtojen pro něj oplakává dítko,jež vinou jeho bylo zničeno,nicméně šlechetná mu budižpamět! — —“