IX. Král Jindřich V.

„— Tak zdraví on Váš Majestát:I žádá všemocného jménem,by svlékl jste a složil poctyjen vypůjčené, darem nebesa přírody i lidstva zákonemjež jemu náleží jen, dědicůmtéž jeho. — —“

„— A proto, velký králi,své životy a město na milosttvou vydáváme. Vstup ve brány,neb déle nejsme schopni obrany.“

„Že velké nebezpečí hrozí, vím,tím větší pak kéž smělost naše jest!“

„Ó Bože bitev, srdce vojínův,by nebáli se, zocel!…“

„Ne dnes, ó pane,ó, dnes kéž nevzpomínáš chyby,jíž dopustil se tehdáž otecmůj, koruny se domáhaje. —“

„Jak sluje hrad, jenž zrovna vedle jest?“

„Pak pole toto Agincourtskýmať nazývá se!…“

„— Ó Bože, tvé tu bylo ráměa my ne sobě, tvé jen mocivše připisujem; — kdy beze lstia úskoku na poli válečnémjen nepatrná byla ztráta má,an nepřítel tak bědně pokořen.“

„— a páni jeho žádají,by městem před sebou dal néstisvou přilbu rozbitou a pokřivenýmeč; než on to nepřeje si,jsa prost vší marnivosti, pýchya všechnu slávu, trofej bojejen Bohu připisuje. —“

„— Nuž tedy, mír,jejž dříve tak jste žádali, v jehojest odpovědi —“

„Král svolil ke každému článku,jak dcery předem co se týká,tak ostatních, jak bylo žádáno.“

„— že říše spokojeně,jak Anglická tak Francká, jichžtoi břehy bledé závist jevilyze blaha země druhé,již konec učiní vší závisti aže spojení to drahé zárodkemjen bude křesťanské vždy shodya nikdy více válka nevzpřáhnesvých mečů zkrvácených meziAnglií a Francií. —“