VIII. Král Jindřich IV.

„by stíhal pohany v těch polích,kde kráčely ty nohy svaté,jež před čtrnácti roků styna dřevo kříže byly přibity.“

„To jiný význam má, můj pane!“

„— Otci syna zvedeného tak,jenž předmětem jest pocty veřejné.“

„A jak zvuk jasný kov dá na kámen,tak chyb mých skvělá náprava máse ukázat a zrak všech upoutat —“

„Ne, na pustých ať strádá výšinách;neb nikdy za přítele nechci,kdo žádá mne, bych halířem jenkdy přispěl k záchraně Mortimeraodpořilého —“

„— Mortimera odpořilého!Ten, vznešený můj pane, nikdy— jen za války snad — neznal vzpoury!“

„Proč Bůh tak mít chce, nevím věru,snad pro služby kdys výkon nelibý,že v tajné úradě se na mé mstítchce krvi trestem tím; vždyť živottvůj dosavadní, věru, bičemjen nebes zdá se mi za činy mé.Vždyť jinak nemožno, bys žádostemtak nízkým, výstředním a suchýma společnosti hrubé ty takse mohl oddávat, kdy na očíchmít měl bys rod svůj vznešený. —“

„Můj pane vznešený, já pozdějise poznám zcela — — —“

„Ty schopen jsi — jen bázně otrockéa návyku na žití bídné —bys za žold Percyho byl proti mněa k němu lísal se jak věrný pes,jen zvrhlost ukazuje svou —“

„Jen nemysli, že tak se stane kdys. —A Bůh těm odpustiž, kdož MajestátTvůj od mne odvrátili. — Na hlavěPercyho vše jim splatím. Den paknadejde kdysi slavný, synemže svým mne s pýchou zváti budeš.“

„— Král vzkazuje,že znát chce původ vašich stesků;a proč vy v prsou obecného míruv té zemi poslušnosti zvyklétu vzbudit chcete krvežíznivost. —Zda opomněl kdy zásluh vašich něčí,jež mnohé že jsou doznává, onvás žádá jmenovat je, hotovjsa hned vašemu přání vyhovět. —“

„— Já mněl jsem, nikdy hlasu tvéhože neuslyším více! — — —“

„— Ty myslíš sobě, Harry,že dlouho příliš trvám na trůně,či tak-li práhneš po mém křesle,že třeba tobě poct mých znaků,než hodina tvá nadejde? —“

„Než krev-li mou to rozvířilo,neb myšlenky mé pýchou nadchloa duch se vzpůrný s ješitností,bych zmocnil se jí, ozval ve mně;ať Bůh ji navždy vzdálí hlavy méa nejbídnějším otrokem ať jsem,jenž s úctou bázlivou jí koří se.“

„Jak já jsem dospěl koruny, suď Bůha přejž, bys sám ji v klidu nosil. —“

„Tak žíti chci, bych otce užil slov:‚Jsem šťasten, muže statného že mám,jenž syna mého soudu vydává,a šťasten neméně, že syn můj,jenž na svou vznešenost moh’ spoléhat,přec soudu poslouchá.‘ Tys trestal mne,a za to v ruce tvé já meč dávámti čistý, tak bys užíval hos týmž statným, spravedlivým duchem,jak mně jsi učinil. Tu ruka má,ty otcem budiž mého mládí,můj hlas pak zníti bude na poveltvůj, zámysly pak své chci říditdle osvědčené rady tvé. —“