Svou Haničku mám rád

Ať kde chce vichr duje si,já toužím na západ,mé dobré děvče bydlí tam,ta, již mám nejvíc rád!Tam šumí les, zdroj tká svůj plesa mnohý ční tam chlum,však v noc i den jest Jean můj sen,Jean nevyjde z mých dum.

Já zřím ji v rodné květině,ta něha, kouzlo, jas!Ji v ptačím slyším prozpěvu,vzduch kol to její hlas!A každá jarní květina,luh, keř, hvozd, zdroje šumi ptačí zpěv jest příčina:Jean nevyjde z mých dum.