Ó Tibie, já tě vídal kdys

Ó Tibbie, já tě vídal kdysne pyšně tak si vést;ty zhrdáš mnou, že nemám nic,však jedno mi to jest!

Já potkal jsem tě na drahách,šla's němá kol, jak v sloupu prach;co se mnou? —jsem tak nuzný brach,— však čerta dbám já též!

Ty myslíš sobě, děvče, as,když v kapse zlatem zvoní ďas,že za nos můžeš vodit nás,kdy vodit jenom chceš.

Však běda muži chuděře,když nemá ani haléře,a fiflenu si vybéře,jež hrdá jako věž.

Byť hoch byl švarný jako kdos,když zlatý škvár mu nedá los,ty nad ním pyšně zvedáš nosa těš se pak jak těš.

Však zlata kde jen potucha,hned chytneš se jak lopucha,ať chlap je hloupý, bez duchajak u voje ta spřež!

Leč, Tibbie, slyš, co napovím:Tys krásná grošem tátovým,a čert by si tě sotva všim',jak já být chudou též.

Tam v doubravě znám dívčici,ji nedám v jedné kytliciza tebe věř, i s tisíci;teď hrdá buď, — jak chceš.