Dávno již

Jak, — staré lásky zapomnít,kde druhu druh stál blíž? —jak, — staré lásky zapomnít,snad, že to dávno již?

Tak dávno, brachu můj,tak dávno již, —však srdečně si připijemna »dávno již«!

My květy spolu trhalipřes mnohý dol a výš;a šli jsme cestou trnitoutak dávno již.

My šplouchali se v potoce,zda ještě o tom víš?pak loučila nás mořská hloubtak dávno již.

Zde ruka, věrný příteli,a k mému srdci blíž!tak hlubý doušek nepilijsme dávno již!

Ty jistě do dna dopiješa já svou do dna číš:buď zdrávo vše, jak bývalotak dávno již!

Tak dávno, brachu můj,tak dávno již, —však srdečně si připijemna — »Dávno již«!