Loučení

Jen za našeho krále věcmy z krásných Skot šli sem,jen za našeho krále věcmy šli v tu Irskou zem,ó žel,mé srdce, v Irskou zem!

Teď učinil, seč každý byl,a vše jen pro hoře; —má lásko, vlasti, s bohem buď,neb musím přes moře,ó žel,mé srdce, přes moře.

On obrátil se na břehua v domov daleký,a uzdou trh' a vzdychnul jen:Teď s bohem na věky, —ó žel,mé srdce, na věky!

»Zas vojín z války vrátí se,jdou plavcům doma vstříc,však já svou lásku nespatřímuž nikdy, nikdy víc,ó žel,mé srdce, nikdy víc.

Když přejde den a přijde noca v noci k všechněm sen,já myslím naň, jenž v dáli jest,a pláču, pláču jen,ó žel,mé srdce, pláču jen.«