Má Nannie

Tam za horami, ze slatinkde Lugar teče v lány,den zimní zapad' v noci klína já jdu za svou Nannie.

Noc tmavá jest a déšť a chladjdou od západní strany,však vezmu plaid a podívatse půjdu ke své Nannie.

Tak roztomilá, mladá jestv té prosté kráse panny;ten jazyk stihni boží trest,jenž klamal by mou Nannie.

Tou krásou srdce prosvítábez poskvrny a hany,jen chudobka teď rozvitáje čistá jak má Nannie.

Já venkovský jsem, prostý hocha málo lidmi znaný,leč co mi všech je po lidech,jsemť vítán vždy své Nannie.

Mé bohatství je moje mzda, —sic neměřím se s pány,však nikdo mi nic nepřidá,můj poklad jest má Nannie.

Náš sedlák rád se dívá v luhna ovce, koně, lány,já rád mám v ruce jeho pluha na srdci svou Nannie.

A v dobru, zlu mně dostačílos nebesy mi daný,mne žádná starost netlačía žiju jen své Nannie.