Marii v nebesích

Ty hvězdo, hasnoucí tak zvolna,vždy prvním jitrem vítána, —zas den mi hlásáš, ach tak bolná,kdy Marie mi vyrvána.Ó Marie, ty drahý stíne,kde nyní v míru blaze dlíš?zda vidíš toho, jenž zde hyne,či krutý bol můj neslyšíš?

Jak zapomnít na chvílí něhua na posvátný hájek ten,kde na klikatém Ayru břehujsme žili krátký lásky den?Ó nevyhladí věčnost celáty vzpomínky těch zašlých dní,tvůj obraz, jak's mi v loktech dlela,to objetí, ach poslední!

Ayr snivě bublal přes oblázky,les, hustý pažit splýval v niz;vše kolem jaly v náruč lásky,tu hloh, tam vonné větve bříz.Květ pukal plný rosné vláhy,na sněti láskou zpíval pták,až zrudnul západ, ach tak záhy!a den se chýlil ve soumrak.

Ty vzpomínky mi žijou dálea duch se nemůž' odtrhnout!čas vše, co bylo, hloubí stále,jak řečiště si brázdí proud.Ó Marie, ty zašlý stíne,kde nyní v míru blaze dlíš?zda vidíš toho, jenž zde hyne,neb krutý bol můj neslyšíš?