Mlha

Na hory závoj mlhový leh',zakrývá potoka klikatý břeh, —smutno je kolem, kde krásno tak dřív,zima juž dýchá z holin a niv.

Traviny hnědé, bez listu les,ten tam je léta veselý ples,sám chci teď bloudit přes údol a sráz,a myslit, jak osud letí a čas.

Jak jsem tak dlouho a nadarmo žil,jak málo mi zbývá života chvil,jak bylo druhdy, jak bude dálco svazků osud již spřetrhal. —

Jak bláznů skokem jsme na vrchol šli,a dolů ten krok náš je znaven a mdlý!Ba, zač by ten život celý stál nám,v cos kdyby člověk nedoufal — tam!