Náhrobní nápis básníkův

Kdo bloud, jejž vrtoch nadchne v ráz,jenž vážit, krotit nemá čas,je stydliv stoupat, hrd být plaz,v ten přistup hroba travnatou tu žití hrázsvou slzou krop.

Kdo zpěvák, prostý v rýmu svém,jenž neznán, tich jde zástupem,když v neděli se sejdou sem,kol nechoď, ne!než s bratra pravým pocitemzde povzdechne.

Kdo mužem, jehož jasný soud,loď jiných učí v přístav plout,však sám přes divý žití proudjde vln jak změť,zde staň, — nech slzu vytrysknouta v hrob ten hleď.

Ten, jehož hrob zde pochoval,se rychle učil, moudrost znala cítil, nad vášní že palzář klidná jest;však bláznovstvím dny udolala střísnil čest.

Kdo čteš, — ať v duchu nadšenémse neseš v pól, neb trudným dnemsvou obděláváš chudou zemsi v hořkosti,věz: vládnout sobě, kořenemjest moudrosti.