Starý Rob Morris

Je starý Rob Morris tam v údolí živ,král všech dobrých lidí a bodrosti div,zlato má v truhlách, brav tuk jen a lůj,a hezoučkou dcerku, svůj poklad i můj.

Je svěží jak jitro v májový den,milá jak večer u skosených sen,nevinná jako beruška z lad,jak světlo svých očí, tak já ji mám rád.

Však starý Rob Morris je vznešený pán,má zámek, — můj otec jen chudičký lán;takový ženich tam nemůže jíta smrtelnou ránu jen musím krýt.

Přichází ráno a žalost jen mám,přichází večer a klid můj ten tam;tak srdce mi puká, když zajdu si v luh,a chodím nocí, jak obchází duch.

Ó kdyby jen prostší byl její stav,úsměvem jejím hned bych byl zdráv,jako kdo z lidí bych blažen byl hneda k smrti tak smutný by nebyl mi svět.