Ty modré oči

Ty modré oči nebyly má zhouba,ni její krása, ač jest její chlouba,mne zmařil úsměv, když jsme byli sami,kouzelný, sladký šotek pod brvami.

Sic bojím se, že beznaděj mne čeká,sic duše má se zoufalosti leká,leč, osud zlý ač svými být nám brání,v mých prsou vládnout budeš do skonání.

Tvým, dívko má, jsem oddaností vřelou,jak ty jsi mně svou duši dala celou;ty anděl jsi, jenž nikdy nezmění se, —spíš slunce na své pouti zastaví se.