Inchcapské skály

Tak tichá voda, tichý vzduch,koráb i mužstvo — ani ruch,plachta se nepohnula v stranu,příď klidně trčí v oceanu.

Bez pěn a hluku, ani hles,jdou vlny přes Inchcapský tes,jich lehký příboj, lehký sklonInchcapský neprobudí zvon.

Z Aberbrothoku opat vzneszvon záchranný na skalný tes,na sudu v bouři ten se chvěla výstrahou dutě plavcům zněl.

Když příboj přikryl skalný sráz,výstražný plavci slyšán hlas,tu blízko útes vytušilia opata čin velebili.

Ve plné slávě slunce dnes,vše jedna radost, vzruch a ples,ve vlnách racek s křikem znika samý ples byl tento křik.

Sud zvonu z dálky v zeleni vodse tměl a tměl jak černý bod,pirat sir Ralph stál na palubě,bod černý zřel vod ve obrubě.

Vším cítil jara mízu vlát,on hvízdal, zpíval, cítil pláthruď rozkoši, jež kol se hostí,však u něj byla zlotřilostí.

Zrak upřen na Inchcapský srázkřik: „Odražte mi člunek v ráz,až k zvonu já si vyjedu,cos opatu tam vyvedu.“

A loďka vjela mezi skály,k Inchcapským tesům veslovali,sir Ralph se s člunu schýlil v leta od sudu zvon odříz hned.

Zvon klesl v hloub — to dutý sten,vír sperlil se, tříšt splaskla pěn,děl Ralph: „Kdo objede ty skály,ten opata víc nepochválí.“

Ralph pirat odplul na to v dála dlouho mořem harcoval,a bohat lupem hojným v běhloď obrátil, kde škotský břeh.

Mhou hustou vše se zakrylo,ni slunce vidět nebylo,den ke dni vítr fičel zlý,až jednou večer utich mdlý.

Na palubě stál loupežník.Kde zem? Zrak tmou mu nepronik.Děl Ralph: „Brzy se rozsvítí,již měsíc musí vyjíti.“

Děl jiný: „Neslyšíš vln vzdech,je blízko, já bych tušil břeh.“— „Kde nyní jsme, mně těžko říci,však rád bych slyšel teď zvon znící.“

Nic neslyší, jen moře vře,bez větru jedou v proudů hře,až s třeskem do skal koráb kles,ó, Bože, Inchcapský to tes!

Sir Ralph tu zří, že vše to tam,v zoufalství klne sobě sám,proud vln sem vniká — marný boj!loď sjela s hlukem ve příboj.

A smrti slední ve zápason slyšel dutý zvuk a hlas,jak pod vodou by v dutý stonďas rozhoupal Inchcapský zvon.