Ze Šumavy

Jak pomníky nade hrobynebo jak sirotci v smutkustojí temné sosny tvoje,vyrostlé jen ku zármutku.

Vyrostly jen ku želání,jak mlčení a slzám lajným,vyrostly jak srdce našek bolům velkým, touhám bájným.

Nad tebou kdy vítr vane,zpívají si přece sosny,ale nás už připravily ozpěv — brzo snad i o sny.