Ze Šumavy

Jak pomníky nade hrobyNebo jak sirotci v smutkuStojí temné sosny tvoje,Vyrostlé jen ku zármutku.

Vyrostly jen ku želání,K mlčení a slzám tajným,Vyrostly jak srdce našeK bolům velkým, touhám bájným.

Nad tebou kdy vítr vane,Zpívají si přece sosny,Ale nás už připravilyO zpěv — brzo snad i o sny.