Čím bratr zdržován

Hora se listím odívá,na bratra čeká sestřička:„Můj milý bože, čím to je,že mi můj bratr nedojde?“

Načež jí listí potichu:„Rádby už přišel, děvečko,ale tu jedna, z ciziny,krásná, jak jarní lučiny,ta tomu nechce dokonce.Koně-li svého osedlá,ona ho rychle odsedlá;šavlí-li on se opáše,ona ho z ní hned odpáše:

‚Kudy, můj milý?‘ a ‚kam pak?‘‚Bez toho,‘ prý, ,už nedojdeš!Rovina dlouhá, široká,voda je kalná, hluboká!Zůstaň raději u mne zde —sestra též sama nebude!“