Šílený

Krásná-li je větev olivová,krásnější je nade všecku krásukrásná Stana z domu Lobašova.Na obloze, na nebeské, širé,omámilo oblaka by děvče,neřku-li mládence na té zemi.Kde který je, všem již hlavu zmátla,ale nejvíc Petru Dolibašu.Ontě zmaten, blázen, celý šilen.V šilenosti temnou noc měl za den,dosti moudrý přece vyved’ kousek: —k dívence se upejpavé dobyl,popad’ ji a na ruměná ústapolíbení takové jí vyťal,div že dva ji nevyrazil zoubkyale na rtech, co a jak se dálo,patrná jí pozůstala známka.

Z jitra pak když slunce zasvítalo,matka, otec shledli, co se stalo,krásnou Stanu, Petra blázna vzali,věnčili je, dohromady dali. —