Bůh rozsoudil

Hádalo se děvče s jarním sluncem:„Hezčí tebe, hle, jsem, slunce jarní,hezčí tebe, hezčí bratra tvého,bratra tvého, měsíčka jarního,sestry tvojí, hvězdy pobludice,jež se tam prochází po nebesích,jako pastýř před bělounkým stádem!“

Naříká si na bo bohu slunce:„Co si počnu, bože, s touto dívkou?“

Ale pánbůh uchlácholil slunce:„Jarní slunko, rozmilé mé dítě,nesužuj se, upokoj se, dítě!Těžce zaplatí to hrdá dívka —rozpal se, a má po bílé tváři!“