Láska na zmar

Tři jsem tulil se k ní boží léta,ale docela nic nepořídil,leč že jednou po tu celou dobus matinkou jsem večeřet ji viděl,jednou zase, když se umývala,a po třetí postýlku když stlala,na postýlce podušky si rovná,na podušky peřinu prostírá,peřinu pak rukou uhlazuje.

Zavzdych’ jsem si — celý Budím trnul;zasténal si — celý Budím chvěl se,zachvěly se po domech budimských,

kde která je police a skříně,na policích kde která konývka,v skříních všechen cejn, kde která míska.A jak bych se nezachvěl byl také?Srdce ze dřeva by bylo prasklo,kdyby kámen, bylo by, ach, puklo.