Napomenutí

Sokol lítá ve výši,širá křídla rozpíná,na pravo se obrací,hradu bránu uhlídá.U té brány vodička,u té vody panenkatváře sobě umývá.Řasy když pak pozdvihne,jak když blesk se zamihne;vody když si nabírá,bělá se ji v záňadří,jako sníh na pohoří.

Nedaleko za keřemsedí mladý pastoušek,pozoruje dívenku;pozoruje chvilenku,a pak řečí rozvážnounapomíná po dobru:

„Hoj, panenko, pozornějtváře sobě umývej:oči černé zastírej,pod krkem se zapínej —sice pán bůh dopustí,a stane se neštěstí:srdce pukne bolestí!“