Pod onou horou vysokou

Pod onou horou vysokou,pod onou strání zelenoumalá tam víska skrývá se,u vísky kolo mihá se.V tom kole má je milenka,rouško až na zem spustila,kadeře hnědé do kyčlí,řetězy z perlí do pasu.

Z hradu ji chlapec uviděl,jablkem po ní uhodil:„Panenko krásná, děvenko!Spadlo ti rouško, zdvihni ho!Smekly se vlasy, podvaž je!Trousí se perle, seber je!“

A na to jemu má milá:„A ty jsi, chlapče, ze hradu?Odměn si na mně vyděláš!Mámť já bratříčka krejčího,nové mně rouško ušije;mám já sestřičku švadlenu,ona mně perle navleče;mám já matinku laskavou,ona zas vlasy učeše,pletence k fesu zaplete,kadeře k tváři přičeše!“