Slunce a měsíc soupeřové

Na Bojáně hustá mlha,na palouku drobná rosa;nechodí tam živá duše,leč jediná dívka bosá.A neprošla ani ona; —noha se jí vysmeknula,s prstu zlatý proužek svleknul.

A tu ona mládce viní:„Mládče, tys můj proužek našel!“

A jí on se zaklínaje:„Já že jsem tvůj proužek našel?Včera kdy jsem přijel z boje,vypustil jsem chrty svoje,vypustil je za dubinua ohaře na lučinu.Utíkali ku Dunaji,u Dunaje stavili se,přes Dunaj se rozhlíželi.Za Dunajem hradec pevný,na tom hradci devět bratří,devět bratří, sestra jedna.Na nich sestru slunce chtělo;osm bratří odepřelo,nejmladší jen ten ji dát chtěl.Pro to jemu bratří druzí:

„Nedáš, bratře, jedin sestru;neboť slunce zážhem hoří,a nám zážhem sestru zmoří!“A chtěl dívku též pak měsíc;osm bratří odepřelo,a dal jedin bratr střední.A s tím už se nehádali,rádi se mu podvolili;neboť měsíc prý se mění,a nad zář tu jeho není,a pak ona při něm krásnépřátelstvo prý bude míti,za švakřice samé hvězdy,za zelvici večernici,a jitřenku za druženku!“