Usnula panenka

Usnula panenka,pode dřínem snila.Hnali tudy stádadva ovčáci bílá.Jeden šel svou cestou,aniž se jí všimnul,nedalo druhému,zastavil se u ní:„Vstaň, panenko, vstávej,dne nezanedbávej!V údolí tam dole,je tam zlaté pole,pojď panenko dolů,obežnem je spolu!Obežnem pšeničku,boží úrodičku,pak až bude po žni,kdo víc nažal, zvíme!

Požneš-li ty více,dám ti svoje stádo;požnu-li já více,budeš mou milenkou!“

A panenka vstala,na rámě srp vzala,a šli ihned spoluna to pole dolů.Žali, žali, žali,srpy zrovna dralyovčákovi dvacetpomáhalo druhů,a panence bratřídvacet přišlo v pomoc.Žali, nepřestali,pokud nedožali;a když dožali vše,snopy počítali;mělatě panenkasnopů tři sta a tři,a ovčáček dvě stěa dva — a to s těží!

Tu panenka prála:„Jářku teď, ovčáčku!Dej mi to své stádo,já tě předhonila.“

Ale ovčák na to:„Nač, zlatoušku, zlato,nač by tobě stádo,nač pak tolik ovcí,trávníčku když nemáš,na němž bysi pásla,studánky když neznáš,bys je napájela,o chládečku nevíš,kde bys hlídala je?“

A zas na to ona:„O mne nestarej se!není nad mé vlasyžádná tráva hebká,nad mé černé očistudánky čerstvější;řasy moje dlouhé,ratolesti stinné —chládeček pod niminejjemnější kyne!“