Vilindar

Procházeli dva se panošové,Stambolem se procházeli městem,jeden Omer-Ćehajićů paša,a s ním druhý Ćuprilićů vezír,procházeli, porozprávěli si.A tu, „poslyš,“ Ćuprilićů vezír,„poslyš,“ dí, „Omere-Ćehajićů!Vyhlíd’ já jsem překrásnou ti kořist,klášter onen slavný pokraj mořeVilindar tam na té Svaté Hoře!Aj, jaký to klášter, chvála bohu!Zakryt všecek klenutím jest zlatým,pokryt všecek perlemi a stříbrem;jako zlaté jehlice jsou věže,ze samého zlata dvéře, sloupy,samé zlato obrazy a kříže!Při něm tři sta jesti kaluděrůa jim správcem mníšek jakýs Sava,mimo ně pak pět set mladých žáků,jižto s hlavou nekrytou jim slouží.A což, pašo, kdybys teprv věděl,co tam stříbra zádušního, zlata!Na, tu Svatou Horu tedy žoldáns třemi vojska tábory ať táhne,Vilindar jim vyplení ten klášter,obrazy a kříže všechny zlatésebere a církve všechen poklad,

na ručnice přepálí a šavle,kaluděra poturčí pak Savu,velikým ho učiní vezírem,poturčí s ním tři sta kaluděrů,v osadnictví Savovi je zavdá,poturčí s ním pět set mladých žáků,za komonstvo ku dvoru mu přidá,poturčí pak klášter všecek s chrámem,přemění jej na mečet, pak při nípandurům ať strážnici dá zřídit,panduři by hlídali mu ráju!“A mu na, to Omer-Ćehajićů:„Na, to, bratře, ani nemysli si!Před tím jsou i žoldanové byli,ale chrámů nikdy neplenili,nebo jich se dotknout rádno není,ano by se prolomilo nebe,na zem s něho kamení se ssulo,bez počtu by pobýlo nám Turků.A pak onen mníšek, onen Sava,neníť jako ledakterý mníšek!Jeť on správce obezřelý, chrabrý,na vysokém hnědouši zná jezdit;a co pod ním tři sta kaluděrů,ozbrojeni na obranu chrámuproti Turkům šavlemi jsou všichni!A zda-li pak povážils, vezíře,jaký jest ten svatohorský klášter?Nad hvězdy jak dennice se třpytí,

tak báň jeho mezi hrady svítí;s báně v dáli zlatý prapor vlaje,pod ním ležet černého zříš zmaje,pod ním leží, ke Stambolu číhávždycky hotov pohltiti Turky!“Myslí jeden, kořist že je jista,myslí druhý, že je nebezpečna;Svadili se, k žoldánu se brali,náhled každý svůj mu vykládali.Slyší žoldan, zda co řekne paša,naslouchá, co k tomu poví vezír;pašovou pak řečí povrhuje,vezírovu sobě oblibuje,tábory hned vojska troje zdvihne,na Horu jim v čele Svatou táhne,pod Horou si polem s nimi lehne,polem jedva lehnul, bez prodlenído kláštera posly kvapné pošle,bez odkladu aby v tuto chvílipod stan Savu přivedli mu mníška.I skočili poslové hned kvapní,na horu se brali, ve chrám vpadli; —a hle s třemi sty tu kaluděrůliturgii právě Sava pěje!Poslové což pašovi kdy zřeli,z chrámu páně za tím ustoupili,před chrámem, až liturgie páněodbude se, slušně posečkali.

A kdy služby odbyty již byly,z chrámu Sava kaluděr k nim vstoupí,poslové tu přistoupivše k němu,„Půjdeš,“ velí, „kaluděre, s námi!Žoldan sám nás posílá pán k tobě,v chvíli hned ať stavíš se mu pod stan!S třemi, hle, on tábory tu vojska,s nimi polem pod klášterem leží!“A jim Sava neohrožen: „Jdu já!Žoldna však kdokolivěk naved’,živým bohdá neujde on mukám!“Na koně pak na hnědouše dosed’,k žoldanu jel do ležení s bohem.Žoldanova když pak dojel stanu,ze stanu tu ihned posluhovéVyběhli mu žoldanovi vstříce,s hnědouše mu dolů pomáhali,koně za tím, co on k žoldanovivešel pod stan, pod stanem s ním jednal,podrželi slušně, prováděli.„Poslals pro mne!“ pode stanem Savažoldanovi. „Co chceš, pane, na mně?“A mu žoldan: „Chceš-li, kaluděre,chceš-li pak se poturčiti, Savo?Nejvyšším tě učiním vezírem,poturčím pak tři sta kaluděrů,podrobím je v osadnictví tobě,poturčím i pět set mladých žáků,

komonstvem ti u dvora je přidám;a pak kříže přepálíme všechny,obrazy a chrámu všechen pokladna šavle a na ručnice skvostné,osadníky jimi obdaříme,komonstvo tvé pěkně ozbrojíme;a pak klášter poturčíme s chrámem,proměníme na mečet, a při nístrážnici si zařídíme pevnou,panduři by hlídali nám ráju!“A žoldanu Sava obezřele:„Nevím, pane, svádí-li to hrdost,čili zmatek na mysli tě k tomu?Nebo mámť já nade sebou, pane,vyššího, a poturčit se nesmím,leč že on by svolil k tomu, pane!Ale, pane, poradím já tobě!Dervišů máš, kádů, hodžů dosti,moslimského písma také znalců!Svolej je, by musulmanských ze knihdo tří dnů se pomodlili bohu!Modlení jich vyslyší-li pán bůh,a slunéčku dá-li na východěobrátit se, horám anadolskýms horami se srazit se džinskými,vodě z tvrdé pod klášterem skályvyrazit a pramenem se proudit, —pak já, pane, poturčím se tobě,vše učiním, čeho na mně žádáš!“

Takto pravil, na koně pak dosed’,přímou cestou k klášteru se vrátil.A nemešká žoldan, hodžů, kadů,moslimského písma také znalců,dervišů dá svolat, kde jen který.I chopivše zákona se svéhodo modliteb velikých se dali,do tří dnů se bohu pomodlili;a kdy toho dost se namodlili,a ničeho nedomodlili se,zákon ten svůj rozzlobení vzali,o černou jím zemi pohodili.A žoldanu rozvážný teď Sava:„Strpení jen, žoldane, měj malé,bohu nyní pomodlíme my se!“A svých zvolav tři sta kaluděrů,a svých sebrav pět set mladých žáků,seřadil je, v čelo jim se stavil.I svlékli se z velbloudích hned halin,odvázali růžence od pasů,obrazy a kříže zlaté sňali,blahověstí z chrámu knihy vzali,pánu bohu modliti se jali.A, hle, podiv nade všechny divy!Ni tři hodiny se nemodlili,a již k zemi křížové se kloní,obrazům všem slze z očí roní!Na východu slunko — obrátí se,

anadolské hory se džinskýmisražejí se, pod klášterem z tvrdéze skály se pramenové proudí,ze skály se proudí, a leženíturecké vše zaplaví tak náhle,že jim koně neujde ni muže!A v tom černým nebesa již mračnemzatažena, — s prolomených nebeshustá mha a kamení se ssujea co Turků v ležení, v tu chvílipobiti tím kamením jsou všichni,aniž není, kdo by zprávu podal,kterak bídně zahynuli druzí,kromě dvou, již jen jen smrti ušlido kláštera utekše se honem, —a to Omer-Ćehajićů vezír,a stambolský v patách za ním žoldan!I byl rád by pokřtít dal se žoldan,i byl rád by pokřtil jeho Sava;obával se ale, aby církvinevzešla snad jaká z toho nesnáz.Upsal tedy obětí se značnoumonastýru Vilindaru žoldan,každým rokem na svatého Dmitrasto ok vosku správně že tam pošle.A tak slova do slova se stalo;zachovej nám pán bůh hospodáře!