Husita na Baltu (sebrané spisy)

Hromu rachotem a vichru letemvozy Husitů se valí světem,vojínů v nich tváře opálené,žen i dívek prsy rozhalené;uprostřed tam kalich zlatoskvoucíbledý kněz hle! tyčí ku nebesku -uhánějí jako orkán řvoucíza lomozu zbraní, bubnů vřesku.

Kmet je vede. Vlas mu bělí stáří,z obrví však jarý oheň září.Jako dóm, kdy již již v prach se boří,však v něm dosud věčná lampa hoří.Na čele mu šišák bleskem hraje,na hrudi se třpytí šupin řada,po pleci mu jako prapor vlajevichrem zdmutá, sněhobílá brada.

Ha! již Baltu odvěké ty vzdoryřvou jim vstříc. Již bohatýrů zorys šedých skal se nad pěnnými valyjako mořští orli roztěkaly.Mužů šíje vzpínají se výševe vítězoslávě. Ženám hledybujněj’ planou, ňadra dmou se v pýše,slza kmetům ve vous splývá šedý.

Aj, tu vůdce: Trup se loučí s duší,našed hrobu, jaký reku sluší!Slavný hrob - to skalní tato stěna,naše jednou, potom odcizena,teď ha! naše v novém vítězení!Tu můj složte trup: dlaň palcát svírej,přílba blýskavá pak na temenivlasy vichrem rozeváté sbírej!

Hlavu opřete, bych zíral, bratři!hrdě před sebe, jak reku patří.I štít lesklý položte mi k noze -jak jsem sedal ve válečném voze.V sluch ať hučí Balt mi rozkypělýjako bubny ku krvavé srážce,tak tu budu dlíti zkamenělý,věkovité slávy české strážce -

V krátce skonal kmet - a vedle přánína skalní hrob upraven mu skráni.V ruce palcát - přílba kryje čelo -tak tu dřímá bohatýrské tělo. -Ve sluch Balt mu hučí rozkypělýjako bubny ku krvavé srážce,tak tu sedí, jako zkamenělýdávnověké slávy české strážce!

Hromu rachotem a vichru letemHusitů vůz nebouří již světem.Sláva kalicha již zbledla, zhasla,a pěsť hnije, Evropou co třásla.Však tam v dáli jeden posud sivýsedí Husita a hlásá světu,kam až druhdy český vítězivýve velebném zavlál prapor letu.

Štítem rozpuklým mu vítr hvízdá,na přílbu pták mořský staví hnízda,palcát halí mech a po krunýřiskalní květ své sporé zvonky šíří,s prsou však mu kalich září zlatýjako maják moře do dálavy,nad hlavou pak jemu rozepjatývlaje prapor dávné české slávy.

Bouře do pěnné kdy hřívy šviháBaltu, že až k nebesům se zdvihározlícen - a koráb v bezdno vrhá,stěžeň praská - plachta v dvé se trhá:často plavec, stoje na řebříkulanovém, se děsí nenadálehledě ve tvář reku nebožtíkuv blesků svitě, na vysoké skále.

Zdává se mu, jakby život novýprobouzel se náhle v hrdinovi,mrtvé rty jak by se rozsmekalyk písni, před níž Němci utíkali,jakby oko děsivého zjevublesky metalo a sevíral tupalcát těžký ve strašlivém hněvustarý mrtvý Husita na Baltu.