Fráze

Mně zdá se, když tak mluvou nehledanousvé city, dumy vkládám do zpěvu,že leckdo hodí knihu moji stranoua v pohrdavém řekne úsměvu:Oj, brachu, tvoje píseň není nová,jde vyšlapanou všední pěšinou,v děk davu známá, ošumělá slovatká sobě za výbavu lacinou,ji hluchým, planým třeskem doprovázízvon frází.

Snad máte pravdu. Z barvy všední, matnévšak obviňujte jen můj chudý zpěv,jenž halí v roucho vetché, neúchvatné,co plá mi v duši, zač bych cedil krev.A věřte také: Všechno hluché není,co starým heslem zpěv můj prochvívá,co třeba ztupělost neb móda denníjen pohrdlivým smíchem odbývá,co lhostejnost neb záští skryté házív koš frází.

Nechť lásku k vlasti, ku Slovanstvu kladeten onen mezi starosvětský brak,já zbýt se nemohu té lásky mladéa ponesu až k smrti její znak.Co duše vssála prvním dětství jitrem,co prohřívalo celý život můj,to nevyrvu si, srostlé s mojím nitrem,to dále moji píseň posvěcuj,nechť kdokoli to pohrdavě házív koš frází.

Ztrň moje ruka, píše-li ta slovajen pro potlesk, že lid je slyší rád!Má duše stále idol Pravdy chováa nepřilže si cností ani vad.V tom věku, jenž se nahé pravdy děsí,jenž stranou, šeptem k ní se jenom znáa tmářům vděk lži třásně na ni věsí, -vždy budu tam, kde její záře plá,nechť pokrytec ji pohrdavě házív koš frází.

I Svoboda se řadí v moje hesla,ta dávná hvězda bohatýrských dum,jež za dob našich s jasné výše kleslaa v žert se stala mnohým národům,že sami udidlo si kladou v zubya líbají bič svojich tyranů,ba znakem hnusné poroby se chlubí, -té nevěrným se nikdy nestanu,ať kdokoliv ji pohrdavě házív koš frází.

A Lidskost, ta, jež poutem lásky pásávše člověčenstvo jeden bratří sbor,všem rovnost práv a povinností hlásáa blaho všech si píše na prapor,jež podle nitra jenom lidi cení,a práci záslužné jen vzdává čest,a všechny vede k světlu, povznešení, -ta bude vezdy září mojich cest,nechť kdokoli jim pohrdavě házív koš frází.

Již ke mně zima životní se chýlí,již první vločka zalétá v můj vlas,však dosud ony hvězdy krok můj sílía hřejí srdce jako v dávný čas.Co zlatilo svou září mladé čelo,i šedinám buď samo v ozdobu,a co v mé duši rajským zvonem znělo,chci vroucně šeptat ještě u hrobu,nechť celý svět to pohrdavě házív koš frází.