Naše zbraně

Nechať osud přilby k čelům,v pěsti meče nedal nám,přece nejsme nepřátelůmza míč dánik mrzkým hrám:máme na němnohé zbraně,jež nám ukul Tvůrce sám.

Za přilby nám skráně dány,tvrdé jako žuly hor,které snesly věků rány,věky stačí na odpor,dokud k nebičeské lebibude týčit mužný vzdor.

Marně budou kopím vraziv pancíř našich prsou rýt,neprolomí, nerozrazíocelový ňader štít,dokud vřelá,srdce, smělá,za ním budou věrně bít.

Máme také na obranuv ústech jazyk, živý meč;on má břitkou, skvoucí hranu,jasně zvoní v ducha seč,on se právadovolávápro mateřskou sladkou řeč.

Máme ruce, ať ty tvořídivy v píli horečné,proti hltavému mořistaví hráze bezpečné -dělné dlaněnaše zbraně,práce heslo válečné.

Jen ať každý v řad se staví,kam ho volá bratří hlas,žádná zbroj ať nerezaví,z pochvy skočí v pravý čas -potom z boječeské vojeodnesou si vavřín zas.