Slovem a kovem

Když z tribuny polnicí zníváz úst výmluvných nadšená řeč,když do srdcí lidu se vrýváhlas pěvce jak plamenný meč,nechť zápal a naděje smělátu povznáší tisíců čela,v mém nitru dí mrazivě cos:Ne slovem,leč kovemjen padne nám budoucí los.

Když národ, jejž násilí týrá,svůj pozvedá žalobný hlasa surovým křivdám se vzpírá,jež stínem jsou v osvěty jas,soud budoucí tyranu věstí -tu násilník, s ocelí v pěsti,jen úšklebně křiví svůj ret:Ne slovem,leč kovem:duch dějin si upraví svět.

Zlá myšlenka: Od věků darmohlas boží z úst proroků zněla železné, krvavé jarmoduch lásky snít člověku chtěl,jsou neplatna osvěty díla -Jak před věky divoká sílahřmí vítězně v barbarský rej:Ne slovem,jen kovemdál burácí člověčstva děj.

Mrak zlověstný nebesa halí,jak před bouří dusný je vzduch,již blízko vojsk rachod se valí -hen přikloňte k pažitu sluch!Snad zítra již spousta se snesea národy oněmí v děse,jen krvavá zařinčí sbor -Ne slovem,jen kovemse rozhodne velký ten boj.

A bez moci do divé vážkyzříd bude náš ubohý rod,kam schýlí se osudné vážky,zda právu či násilí vhod.Snad pravdu pak bezpráví zdoláa nepřítel potupně zvolá,šij kruše nám železem pat.Ne slovem,jen kovemmůj zdržíte smrtící mlat!

Však nikoli - Jinou mám víru:Nech křivdě zdar ověnčí zbraň,přec nezajdem’ v záhubném víru,zas vypneme zdeptanou skráň.Žár posvátný ve stálé hrudinás uchrání z mrákoty vzbudía vyvede z ústrků všech -Ne kovemleč slovemvstal jedou již z mohyly Čech.

Tím slovem, jež efeta! děloz úst horoucích v hrobový klid,jež v kouzelných knihách se skvěloa zázrakem vzbudilo lid -To slovo zas národ můj spasý,a vytrhne z propasti bět,jej zachovává v jasnější časy,jež v dálce zří proroků hled,kdy slovem,ne kovem,krok lidstva se pošine vpřed.

Až slovo, jež nadšení plodí,to slovo, jímž bojuje duch,jež k dobru a ku světlu vodívždy do výše člověctva ruch,třesk utiší válečných vztekůa na prapor budoucích věkův zář napíše krásnějších zor.Pryč s kovem!Jen slovemřiď s láskou se národů sbor!