Tatrám

Nechť honců Arpádových vnuksvou patu v leb vám ryje,nechť vašim synům jarmo mukna měkké vkládá šíje,nechť sladkou řeč jim ze rtů rvea vraždí naše bratry:přec naše jste,vždy naše jstem,jste naše jen Ó Tatry!

Ty čisté záře mořských ok,ten Kriváň nebetyčný,ten bystrý Váhu, Nitry tokten lid tak dobrý, sličný,těch bájí starých věčná zvěst,těch písní sladké vděky:vše naše jest,vše naše jest,jest naše věků věky.

Nechť, synu Tater, dějů proudnás mutnou vlnou dvojí,nic neroztrhá tisíc pout,jež od věků nás pojí,jsme národ jeden, jedna řeč,táž větev slávské lípy,ni chytrá leč,ni krutý mečnás ve dvé nerozštípí.

A kdyby v různo větev tuchtěl bratr vlastní rváti,hned první hlahol jeho rtuzlý blud a rozkol zvrátí -řeč jedna zní ve sváru hluka jasným zvonem hlásá:Týž retů zvuk,týž srdce tlukvás věčným svazkem pásá.

Nad Tatrou křídla rozpjal námduch věští orlím vzletem,jenž stavěl svorné lásky chrámvšem velké Slávy dětem.Nuž za ním předně my a vy,jenž od boha jsme svoji:syn Vltavyi Moravyi Váhu v jednom voji!

Těm klínům vzrůstat nedejme,jež násilně nás dělí,a svornou myslí hledejme,co svíže nás a scelí.Vděk hojný přijme český luhod sladké Tater víly,váš měkký duchzas v boje ruchzde najde křepké síly.

Nuž, páže k páži, k boku bok,ať zví to širá země,že bratři jsme, že shledá sokv nás jedno svorné plémě.Ó, věřte, lepší vzejde časpro českoslávské bratry,až zahřmí zasvse v jeden hlasod Šumavy až v Tatry!