Písně otroka — XVIII.

I boha našeho nám určil pána věřiti nám káže,že bohem tím bič v jeho ruku dán,nám v pouta spjato páže —Ó kořte se, ó klaňte sepřed Pánem hvězdné báně,ó kořte se, ó klaňte sepřed pánem v zemském láně;jen pokora i poslušnostotvírá nebes bránua nekrásnější duše skvostje zbožná úcta k pánu.

Tak nejsvětější člověčenstva citje v službách otrokáře,v líc samu božství věčného je vrytrys jeho zpupné tváře,a lichých kněží chórovodse shrbenými zádymu hymny pěje o závod,je sloupem jeho vlády,na každou hlavu volá zmar,jež volněji se vztyčí,a modlí se za jeho zdara žehná jeho biči.

Ret velebného kdysi prorokavšech lidí rovnost kázala rozrážeje řetěz otrokavše lásky poutem vázal;leč jeho žáků lstivý sborv rub jeho zákon zvrátil,nám bědným chválí svatý vzor,sám podíl moci schvátil,ve stínu přízně pánovyse těší mrzkým plenema za to světí okovyjak v posměch mistra jmenem.

Ó bože náš, náš pravý bože, slyš!Ty bože chudých rabů,jenž do zlata svůj oltář nestrojíš,své kněží do hedvábu,jenž trůníš v kráse přírodya v prostých srdcí tluku:ty velký bože svobody,svou zdvihni mocnou ruku,z pout odvěkých nás vyprosti,vztyč z prachu naše hlavya světu v chrámech volnostisvůj zvěstuj zákon pravý!