Tyran Rozum

Cit, Rozum družně pospolušli dobyt země celé.Měl Rozum, stařec, prostý šata kráčel obezřele;Cit, jinoch, burně k cíli spěl,na štítě zlatém hvězdu měla přílbu s kvítím v čele.

Když pohledli mu v čistý zrak,kde plálo božské světlo,hned na sta manů nadšenýchkol hrdiny se sletlo;ač Rozum coufal s výstrahou,Cit v boj se řítil s odvahou,a vítězství mu zkvetlo.

Tak vydobyli světa říš.Jí třeba pevných řádů —tu Rozum stoupil v popředí,pln chytrých rad a spádů:než bezelstný se nadál Cit,byl psance znak mu v čelo vryt,měl Rozum samovládu.

A škodných, zbrklých fantastůlál zrazenému druhu,lid obloudiv, by rekovidal posměch za výsluhu.Však stařec used’ na prestola mocnou vůlí všechno kolspjal do železných kruhů.

Teď tyran Rozum vládne sáma vše se jemu koří,neb ku prospěchu člověkaon steré divy tvoří,on k vozu blesk si zapřaháa letem k nebi dosaháa kráčí po dnu moří.

On lebkou zvířat mučenýchv taj žití nožem vnikáa robí zbraň, že tisícůkrev po bojišti stříká,a klestí dráhy obchodupřes hroby celých národů,neb v otroctví je smýká.

On stírá trety zbytečné,jež pestřívaly zemi,kroj rozmanitý, různý mravs rozdíly plemen všemi,by jednobarvý lidstva tema jednotvárný plnil zem’až po nejzazší lemy.

Kde strměl pyšných věží les,jdou šňůrou nudné domy;ruch strojů zní, kde dunělykdys vodopádů hromy;a místo romantických skal,kde světec sluj si mechem stlal,jen všední zejou lomy.

Ba, v šablonu se nutí mdloui pohled, lící svaly…V šat vybledlý a střízlivývše skutečné se halí —jen v knihách poetických snůnám krátí nudu zimních dnůvzlet, krása, ideály.

Jen v dílech pěvců, v románechsvět krasší ještě žije,tam ještě v roucho malebnérek nadšený se vije,na čínském jenom papířezříš ideálů rytířea kněžky poesie.

Však již se Rozum kaboníi nad tím básní směrem:»Pryč s pozlátkem těch lichých cet,s tím pohádkovým šerem!Dost vážné práce na zemi —radš socialní problemynám řešte chladným perem!«

V té širé říši RozumuCit strádá losem psance:onť pokradmu jen plíží seke skryté domů brancea kde se volně objeví,tam divné budí úsměvy,terč vtipů pro vzdělance.

Již v útulek mu zůstalyjen dálné kouty světa,kam vzdělanosti paprsekaž dosud nezaletá;on leda v horské dědiněkol čela chudé dívčiněsvé plané květy spletá.

Neb vyšplhá se v jizbičkukams do podkrovní výše,kde básník vlasů zcuchanýchza noční lampou píše:»Ó, nezáří nám plný jasv tu dobu, kterou sterý hlaszve osvícenou v pýše.

V tu dobu duchem bohatou,však srdcem žalně chudou,kde pod tyranstvím Rozumusvět hyne zvolna nudou!Jej vzdělanosti plný svitjen ozáří, až svorně Cita Rozum vládnout budou.«