Sekáči — XIII.

Bouř’ prchající ještě z dálky hřmí,však pozvolna již svítá nad nivou,tu lánů čast se dosud mračně tmí,tam jiná svítí slunnou protivou,a jestli z chmůry,jež útěkem se třepí v divné stvůry,kdes šlehne ještěv dol krůpěj deště,tu mění slunce v perlu ohnivou.

A teď - - O krásný smavý zázraku,jak ladíš v rozkoš bytost veškerou,když z nenadání šlehneš do mrakůsvou jásající záři sedmerou,nad letní lánykdyž zvedneš oblouk vítězné své bránya po temnotě,po divém hřmotěkraj rozplesáš svou vzdušnou nádherou!

O jasná těcha z tebe pramení,svit oné blahé zvěsti pravěku,že bůh Tě zžeh jak věčné znamenísvé shovívavé lásky k člověku,že tvoje krásavždy nový klid po každé bouři hlásá -Po vzteklém víruzas blaho smírui nám zde věštíš v časů daleku.

Jde hrozná bouř - ji tuší každý z nás,i raba sen i neklid pochopa:snad v rozvratu, jak Římem kdysi třás’,až k základům se zachví Evropa,ne barbar v zloběji zkruší - sama vstane proti sobě,vše vírem schvátí,hráz každou zvrátíta valící se blíže potopa.

Již dlouho zdola sterá hrozí pěsta slyšet z temna zubů skřípoty,i ticho zdánlivé zlou šeptá zvěst, -toť dusný klid před hromů rachoty.Kdož chová víru,že podrobí se stará křivda v míru,že ducha zbrojety skončí boje,jas myšlenek ty zdolá mrákoty?!

Říš ducha ještě neobsáhla zem’,věk hrubé síly neprch’ surovýa starou zbraní, mrzkým železem,svět starý ubránit se hotoví,vše věstí, běda,že blízké zkázy uragán se zvedá,že hrozí prvevěk spousty, krve,než v duchu, pravdě svět se obnoví.

My, které neklid věku bičuje,kdož vůkol vidíme jen boj a spor,jak pěst se proti pěsti vztyčuje,jen záštím plane miliónů zor,my, kteří víme,že horší bouř’ v dnů příštích mlze dříme,kde vedle svatýchsnah, bohem vzňatých,všech vášní změť se vyrve ze svých nor.

My, jimž boj věstí i ta idyllaniv klasnatých, kde hledali jsme klid- ač idyllou ni druhdy nebylatma duševní, v níž otročil tam lid -:ó v teskném vzdechujak zříme k obloze, kde pro útěchupo vřavě burnéna cloně chmurnése zžíhá duhy čarovábný třpyt!

Ach, také v oněch lidských bojů mrakkdys opět mír se blaze usměje -však teprv nových pokolení zrakté shody duhou krásnou okřeje,nám dáno pouzezřít mihavý ten zákmit v marné touzeté příští doby,přes naše hrobyjež k výším slunným šťastna dospěje.