Sekáči — XV.

== Dvě modlitby ==Starý sekáč:

Jak dnes hlasně, odevšad jasněhlas klekání se chví!Anděl Pánně zvěstoval panněMarii poselství.Když tak slyším z vesnic kolemzvonů zpěv se vlnit polem,celý život na pamětirázem ožije,minulost mi hlavou letí -Zdrávas, Marie!

V nízké chatce, tulím se k matcejak malý hošík zas -ó jak mile v blahé ty chvílezněl večer zvonu hlas!Nechť jen černou v ruce skývu,síň jsem viděl plnou divů,a v níí anděl mih’ se s bělemrajské lilie,s nachýleným k Panně čelem -Zdrávas, Marie!

Věk ten blahý uletěl záhy,hoch v práci tuhé rost’,v celém žití hrstka jen kvítí,však trní dost a dost.V horkém potu stejným krokemza dnem den, rok míjel s rokem,s nouzí tak se ke staroběchuďas probije,odpočine si až v hrobě -Zdrávas Marie!

Na lopotu zvyk’ jsem i psotua rád jsem pracoval,díky nebi za černé chleby,jež v odměnu jsem bral.Jenom nedej za mozolek stáru žebrácké mi hole,dřív ať raděj, bože milý,srdce dobije,než těch ramen dojdou síly -Zdrávas, Marie!

Sám jsem v málu vzdával ti chváluza dobro vše i zlo,bez žaloby po všechny dobysvůj nesl kříž a jho.Přece k nebi ruce šinu:Dopřej, Bože, mému synu,dopřej vnuku, ať se se časů,lepších dožije,přines i nám nízkým spásu -Zdrávas, Marie!

Šimon:

Kdys také já se modlil při tom zvuku -teď jinak hlasům zvonů rozumím,jen mlčky hledím na mozolnou rukua modlitbu již říkat neumím,jak anděl poklonil se jasný čelempřed tichou pannou s rajským pozdravem,že právě Slovo učiněno tělem,to božské slovo lásky k bratrům všem.

Ba, slovo tělem učiněno, amen!Zde hlásá mi to zmozolená dlaň,jíž bratr místo chleba dává kámenza potu horkého a krve daň.Však pro potěchu nechal mi tu chvíli,by zkonejšila hněv můj zvonů báj,že za vše trní pozemské a býlíkdes v oblacích mi kvete věčný ráj.

Nechť jiným zpívá nadpozemské zkazky,mně tvrdým hlasem připomíná zvon,jen boj že kolem všude místo lásky,jen o kořist se rvoucích dravců shon.Já křížem nestírám tu horkou rosu,jež s čela kape mi na chudou zbroj,jen pevněj zbraň tu svírám, svoji kosu,v ten perný, tuhý živobytí boj.

Ne ruce spínat, nám se bíti třebabez chvíle oddechu s tou křivdou zlou,o život svůj, krov z došků, o kus chleba,a děti své a lidskou hodnost svou,a státi k sobě, chuďas při chuďasu,druh druhu protírati kalný hled,druh druha budit, sílit do zápasua v šiku svorném drát se výš a v před.

Zde stojím s kosou, hlídka toho voje,nechť v ztraceném jen koutě vesských niv,a nemodlím se o spasení svoje,však, je-li soudce všemocný kde živ,vím, kterak rozsoudí, a vzdychám pouze:Kéž ještě uslyším tu rajskou zvěst,že spása vzešla utlačených touze,že slovo tělem učiněno jest!