Mrtvým vlastencům

Již tlíte v zemi, k níž jste láskou vřeli,nad vámi dřímá ticho teskných dum;jen časem v útulek váš osamělýzní davu slavnostního ruch a šum,když hroby vaše kvítím obsypáváa řečník slovy dojemnými vzdáváčest mrtvým vlastencům.

A některému z vás již věnce nosíjen bělovlasý kmet, druh z dávných dob,a některému již jen oblak rosíkdes v koutku neznámém zapadlý hrob.Leč věřím: kdekoli váš prach se tají,tam svity tajemné nad zemí hrají,jak světlo hvězdných stop.

To nadšení, jež zářilo vám s čela,ten vřelý cit, jenž prsa vaše hřál,nechť lebky ztrouchněly a srdce stlela,i v popelu se, věřím, jiskří dál:vždyť probuzoval kdysi mrtvé k žitía dosud hvězdou nad námi se třpytíváš jasný ideál.