Klekání

Ach klekání, ach klekání,čím hudba ta mi vyzvání!V ní mládí, domov, sladký čas,kdy zněl mi naposled ten hlas.

Ty chvíle prchly docelaa mnohá hruď, kdys veselá,spí v hrobě již a ve spanívíc neslyší znít klekání.

Já rovněž zajdu v hrobu klid;však zvučný zvon dál bude znít,co jiní budou v dumánítvou chválu pět, ó klekání!