Svatý Vavřinec

Těžká znovu tíseň svíráChrista Pána učení,Smutně k nebi církev zíráV krutém dítek mučení.

Valerian císař hrdýPeklo k boji vyzývá,Rozkaz vydal v říši tvrdý,Jímž se církvi posmívá.

Slzy pravověrných tekou,An jich trýzní tyrané,Hlavu církve k smrti vlekouKrvolační katané.

Vlekou Xysta bez milostiKu násilné odpravě.Aby mnohou sloužil cnostíCírkvi svaté k oslavě.

Vavřinec však jáhen svatýZa ním kráčí v úspěchu,Láskou k otci církve jatýHojnou skytá útěchu.

Proč můj otče v této dobéOběť konáš bez sluhy,Rovným v smrti chci býť tobě,Bych tvé došel zásluhy.

Dojdeš, jak si žádáš štěstí.Brzo po mém úmrtí,Tak mu otec Xystus věstíRovný osud při smrti.

Třetí den byl sluha BožíPohnán před soud vladaře,By mu vydal církve zboží,Znělo slovo císaře.

Milerád já vydám toběPoklad církve celistvý,Nepřiřknu nic z něho sobě,Vece jáhen mladistvý.

V rychlém chvátá domů spěchu,Bídníků všech svolává,Císaři jich za útěchuMísto zboží podává.

V hrůzyděsném vladař vztekuNa Vavřince pohlíží,Dlouhou mukou hrozí reku,Než se mu smrt přiblíží.

Po obnažení ho vložilNa rožeň teď železný;Dobu muky tiše prožilJáhen církve vítězný.

Z jedné strany upálenýPři dlouhém dí mučení:„Ať jsem na krm připravenýObrať tělo k pečení.

Láskou k Bohu roznícený,Duši Christu zasnoubil.Necítil bol upálený,Jemuž oheň rosou byl.

Tvého patrone nám milýVážíme si příkladu,Bychom s tebou okusiliVěčných nebes pokladů.