Ach, již to dávno!

Byl kdysi lid — ach, jest již dávno tomu,že v pohádky jej jako reka kladlia trnuli, že pánem blesků, hromů;před hvězdou slávy jeho slunce vadly.

Ach, již to dávno! — Netřeba se báti,že jeho duch zas světem pozatřese,že lež a hanu hrotem blesku schvátía vrahy s trůnů skrvavělých snese.

Ach, již to dávno! Uvolněte smíchu,vyvalte kletbu jemu na památku,on byl tu kdys! Teď volno zase hříchu,a jeho sláva jenom v kolovrátku!

Ach, již to dávno, což jste tomu rádi,že jeho duch kdes’ po oblacích pílía černou chmurou oči kalné hradía v útěchu si starou píseň kvílí!

Ach, již to dávno! — Bylť on Fingal v bojia Ossian v písni — nač to vzpomínání!Již vaše hana k výbuchu se strojía žezlo k novému zas bičování!

Ach, již to dávno! — Nač té písně tady?Vás rozesmát a posměch sežít lidu,jenž dav si chleba vydrat, mře teď hlady,zblbělým Jobem těše tu svou bídu?