Raduj se a plesej Dvore dávný!

Raduj se a plesej Dvore dávný!Raduj se vůkol dědiny!Dnem památným jestiť nám den slavný,Den to šedých věkův hrdiny,Jenž vypudil vrahy z naší země,A vítězstvím oslavil své plémě:Silou s vlídností vykonaným,Vítězstvím v ty časy neslýchaným.

Zpěvem nejprv při varitě zvučnémKojil smutek pádu vlasti své,A rozohniv srdce v sboru hlučnémVeškero to plemě k boji zve.A tu táhnou v lesa ukrytostiNa ty vrahy, na nezvané hosti:Bylyť prudké boje, vzteklý chvat —A vše vzmohl jeho těžký mlat.

Takých činů více opěváno —Rozléhalť se v lidu jejich hlas —Později však v nepamět to dáno,Pomaluť vše hubí žravý čas.A ty zpěvy taký osud měly,Že se skryly pod Žižkovy střely,Zpěvy plny síly, zvuku, vděkPřespaly tu mnohý dlouhý věk.

Pod Žižkovy střely v pevné věži,V blízku požehnané svatyně:A teď čtyřicátý rok nám běží,Co se objevily nevinně.A Europa už jich slávu hlásá,A nad jejich výtečností jásá.Ty Záboji pak tu pevně stůj,A město k vlastenectví povzbuzuj!